Ve škole se uvolnilo mnoho místa a tak se nám sem nastěhovali noví žáci. Zrovna tráví přestávku na školním hřišti. Asi se jim u nás líbí, je tu nezvykle ticho a prázdno….
Děkuji za podporu a pochopení mnoha rodičům a přidávám jeden minipříběh ze Suchdola, od paní Majerové, který mě pohladil po duši:
Moc Vás i všechny ostatní kolegy a kolegyně takto na dálku zdravíme a těšíme se, „co nejdříve“, nashledanou,
Ještě si dovolím připojit slova mojí babičky, která od narození žije zde na Suchdole a bude jí v červnu 90 let. Když jsem jí vyprávěla, jak (ne)probíhá naše domácí škola, tak mě i dětem řekla:
„Holka (tím myslí mě), my jsme přes válku chodili pěšky do školy do Lysolaj. Každý rok se v lednu a v únoru neučilo, protože nebylo uhlí a jen jsme jednou týdně ukázali panu učiteli sešity, nebo jsme napsali v zimníkách nějakou písemku, a i z těhle generací vzešli doktoři a inženýři. Do obchodu se taky mohlo, ale skoro nic v něm k jídlu nebylo.“
My máme to velké štěstí, že není válka.
Buďte zdrávi, Alexandra Kejharová