Ukrajinské děti chodí do naší školy již čtvrtý týden. Z původních třiceti dětí se jejich počet rozrostl na sedmdesát. S dětmi pracují čtyři ukrajinské pedagožky – lektorky. V rámci školních prostor jsme pro adaptační skupiny vyčlenili tři místnosti: dvě oddělení družiny a školní klub. Bohužel, více prostor nemáme, i když zájem o přihlášení dalších dětí trvá. Děti jsou rozdělené podle věku do tří skupin. Jsou to vlastně takové malotřídky, neboť v každé skupině se učí děti různého věku. Program mají zajištěný od 9.00 do 14.00. Naším záměrem je, aby v maximální míře odpovídal školnímu režimu. Součástí výuky je samozřejmě také výuka češtiny. Ukrajinským lektorkám pomáhají dobrovolně naši pedagogové např. s celkovou organizací, s výukou angličtiny starších dětí nebo s výukou češtiny. Školní jídelna se ze dne na den přizpůsobila nové situaci. Do adaptačních skupin docházejí i další dobrovolníci – studentka ČZU ukrajinské národnosti či zástupci z řad skautů. Pro zpestření programu je možné využívat nabídky dalších organizací. Ze všeho nejdůležitější je, že děti mají program, režim, vzdělávají se, tráví podstatnou část dne se svými vrstevníky. Zajistit provoz adaptačních skupin v takové míře můžeme především díky partnerské spolupráci s naším zřizovatelem – městskou částí Praha-Suchdol. Její představitelé nás ve všem podporují, na nutnost takové pomoci máme shodný názor. Bez finančního zajištění ze strany našeho zřizovatele by to vůbec nebylo možné. Od dárců jsme pro ukrajinské děti obdrželi výbavu přezutí, penály, mobilní telefony, hračky pro nejmenší. Děti měly velkou radost. Velmi si vážím a tímto také děkuji všem, kteří naši snahu pomoci ukrajinským dětem podporují a oceňují. V kolotoči událostí je každé milé slovo velmi posilující. Tím, že pomáháme dětem, které uprchly se svými maminkami před válkou na Ukrajině, pomáháme i sobě. Dá se předpokládat, že většina dětí v září nastoupí jako žáci do naší nebo jiné základní školy. Učitelé tak budou ve své práci postaveni před další výzvu. Čím rychleji a intenzivněji tyto děti zapojíme do „normálního“ života, tím snadněji se budou integrovat do našich škol.
Alexandra Kejharová